„Nejsem odborník na zrak, ale zrak a motorický vývoj se vzájemně velmi ovlivňují. 80 % informací o okolním světě získáváme pomocí zraku. Zažila jsem predilekci hlavy u miminka kvůli výraznému závěsu v obývacím pokoji (závěs lákal miminko ke sledování). Překvapilo mě, že víc než okno mimčo lákaly ke sledování šedé rámy u barevně zcela nezajímavých zapaspartovaných fotek.“

„Dobrý zrak je důležitým předpokladem pro správný motorický vývoj.“

Zrak pomáhá dítěti se orientovat v prostoru, sledování maminky a věcí v okolí. Motivuje miminko k rozvoji hrubé i jemné motoriky, rozvoji řeči, rozumových a sociálních dovedností. Pokud miminko vidí špatně, rozvíjí se tyto dovednosti pomaleji.  Dítě může hůře navazovat oční kontakt s maminkou, v důsledku čehož se na ni méně směje. Komplikuje se mu pozorování okolí, má méně podnětů z okolí a může být v důsledku toho méně aktivní. V návaznosti na to se psychomotorický vývoj opožďuje.

 Jak podporuje rozvoj zraku fyzioterapeut?

Od první návštěvy (obvykle okolo 6. týdne věku) se snažím získat spolupráci s děťátkem tím, že s ním navážu oční kontakt.  V tomto období to zvládají velmi dobře. Využiji krásného kontaktu a zkusím nalákat miminko, aby mě sledovalo a otočilo hlavičku na jednu stranu a potom i na druhou. Miminko by mělo otočit hlavičku ve stejném rozsahu na obě strany. Takto začíná naše spolupráce. Někdy se ale stane, že miminko oční kontakt naváže, ale neudrží. Může být neklidné, protože ho třeba zrovna bolí bříško nebo má predilekci hlavičky a je pro něj těžké udržet hlavičku v ose. Může též být nestabilní na zádech, protože se ještě pozici nenaučilo a stojí ho velké úsilí se na zádech udržet. A samozřejmě může být příčinou  i porucha zraku.

Dobrý zrak pomáhá miminku rozvíjet hrubou i jemnou motoriku. Okolo 4. měsíce si miminko začíná prohlížet ručičky a hraje si s nimi. Hračky v jeho okolí sleduje nejen očima ale i natočením hlavy. Je jen otázkou času, kdy si bude chtít hračku nejen prohlédnout, ale zároveň se k ní i dostat. Vzít ji do rukou a pohrát si s ní. Dochází k rozvoji spolupráce oko-ruka. Otočka na bok, případně dotočení na bříško je rázem světě. Pohled vede pohyb. Podněty v okolí lákají dětátko okolo 6. měsíce k pivotaci (otáčení na břiše kolem své vlastní osy) a k vysokému pasení.  Chce vidět, co se „tam nahoře“ děje. Okolo 8. měsíce se pokusí pomocí plazení nebo lezení dostat i ke vzdálenějším věcem. A tak to jde dál až k chůzi. Čím jistější je děťátko v jednotlivých polohách a pohybech, tím více je stabilnější a má ruku volnější pro hru. Zvládá uchopit menší a menší věci, musí je ale vidět!

Dochází tak k upevňování spolupráce oko-ruka, která je nezbytná pro rozvoj jemné motoriky, a později i oko-noha (s rozvojem chůze). Upevňování práce v prostoru a tím rozvoji prostorového vidění. 

Fyziotipy pro jednotlivá období:

Novorozenec

• Navazujte s miminkem oční kontakt – aby s vámi miminko udrželo oční kontakt, musí být v poloze stabilní – vezměte ho do koťátka nebo ho v poloze na zádech lehce přidržte za hrudníček, případně ho správně pochovejte v bočním klubíčku

• Zkontrolujte svou domácnost – kontrastní  (nejen černo-bílá kombinace, ale i kombinace světlé a tmavé barvy) obrazy, závěsy, zapaspartované fotky v tmavém rámu na světlé stěně, zapnutá televize – mohou vést k tomu, aby děťátko natáčelo hlavu ke stále stejné straně a vznikla tak predilekce (preference jedné strany)

• Umístěte správně postýlku – značka ideál je mít postýlku čelem ke zdi a přístup světla a rodičů ze 3 zbývajících stran – od obou bočnic a od nohou postýlky. Obvykle takové podmínky nemáme. Pokud umístíte postýlku bočnicí ke zdi, doporučuji střídat polohu miminka tak, že jeden den leží hlavičkou v čele postýlky a druhý den v nohou. Světlo a rodič pak přistupuje k miminku každý den z jiné strany a podporuje tak otáčení hlavičky dítěte na obě strany a tím i jeho následný symetrický vývoj.

• Pokud používáte kolotoč nad postýlku, zkontrolujte, zda je správně umístěný – měl by viset nad středem postýlky a neměl by pohled miminka vést do záklonu . Většina kolotočů má krátké rameno, takže kolotoč  na bočnicích postýlky přehazovat, aby miminku opět nevznikla predilekce hlavičky.

• Manipulace s miminkem symetricky – střídejte při nošení ruce

1.-3. měsíc

• V době bdění vyndávejte miminko z postýlky, kočárku a hnízdečka pro lepší rozhled

• Využívejte očního kontaktu s miminkem k hraní se s otáčením hlavy. Můžete lákat nejen na svůj obličej, ale i kontrastní hračky. Dítě rádo sleduje vaše oči a pohybující se rty.

• Hrazdičku umístěte tak, aby se hračka při úderu nerozhoupala až za hlavu dítěte a nepodporovala záklon hlavy

• Používejte černobílé kartičky – do 4 měsíců věku je dítě lépe fixuje pohledem než barevné. Střídejte jejich umístění v postýlce pro podporu symetrického vývoje. Nedávejte je za hlavu dítěte, aby nezaklánělo hlavu a na spaní je vyndávejte z postýlky, je to bezpečnější a zároveň nebudou miminko při usínání zbytečně rozptylovat. První barvu, kterou dítě vidí, je červená. Proto jsou červené „cákance“ na leporelech

• Podporujte miminko v jeho dovednostech – hrajte si sním v poloze na zádech i na bříšku. V obou případech by mělo ležet na vodorovné a pevné podložce. Na podložce by se nemělo bořit, ale zároveň by neměla být ani tvrdá.

• Při pasení koníčků položte před ruce miminka černobílé leporelo – zatím ho neopírejte o zeď , v tomto věku je to na něj ještě vysoko a mohlo by při pasení zaklánět hlavičku

3.-6. měsíc

• V době bdění dopřejte dítěti prostor, kde se bude moci svobodně pohybovat a sledovat hračky i vás. Zbytečně ho nenechávejte v kočárku, lehátku, nosítku. (Pozor si dejte i na těsné oblečení)

• Používejte pestrobarevné hračky, nadále používejte hrazdičku a hrací deku

• Děti se rády pozorují v zrcadle – zrcátka bývají součást hraček. Pokud využíváte zrcadla v bytě, dejte pozor s umístěním dítěte u něj, aby zrcadlo neprovokovalo nechtěné pohyby např. záklon hlavy

• Pro úchop nabízejte zprvu lehké měkké snadno uchopitelné hračky jako vodolepky (ideálně osově souměrný tvar jako třeba motýlek), špendlík, kroužek s korálky uvnitř, oball a postupně přidávejte větší, těžší a složitější hračky

• Pro podporu zvedání nožiček jsou prima barevné ozvučené ponožky, které zároveň může dítě chytat rukama

• Při nabízení hraček si jistě všimnete, že dítě již uchopuje hračky jistě a cíleně

• Hračky použijte jako lákadlo k podpoře otoček na bříško. Pro tuto dovednost používá dítě úchop přes osu těla. Pokud se hračka dítěti  „okouká“, na pár dní ji schovejte.

• Pokud miminko pase koníčky správně (opírá se o ruce, neprohýbá se v bedrech, nezaklání hlavu), můžete již leporelo opřít o zeď a s vyšším věkem postupně nabízíte na bříšku vyšší hračky

• Na bříšku nabízejte hračky nejen zepředu, ale i diagonálně – takto nabídnutá hračka motivuje k nákroku na bříšku a zkříženému vzoru, který je důležitý pro pivotaci, plazení, lezení a šikmé sedy

6-12 měsíců

• Nabízejte děťátku ke sledování točící se, jezdící, padající hračky

• Nabízejte mu hračky do každé ruky

• V sedě a stoji mu podávejte hračku i zezadu – podpoříte tak rotaci páteře

• Pokud se dítě v sedě hrbí, nabídněte mu vyšší hračku nebo ho nalákejte k pohybu

• Zkoumejte spolu různé materiály (v rámci zachování bezpečného hraní)

• Jistě si všimnete, že sbírá prstíky drobné předměty -můžete je házet do krabice s otvorem

• Navlékejte kroužky na tyčku

• Hrajte nápodobné hry – „paci paci“, jak jsi veliký?“,  „jak dělají hodinky?“

• Ukazujte si v knížce zvířátka a dělejte jejich zvuky; Kde má na těle „oko“, „pusu“…

• Podporujte ho v pohybu a rozvoji spolupráce oko-ruka

Jak již bylo napsáno výše – zrak je důležitý pro správný motorický vývoj. Nejkritičtějším obdobím zraku je 1. rok života věku dítěte. Možná to není vidět jako u motorického vývoje- kdy se dítě začne přetáčet na bříško, pivotovat, lézt atd…, ale během 1. roku života se dítě musí naučit fixovat, sledovat předměty,používat obě oči zároveň, pozorovat předměty z dálky do blízka i vidět prostorově. Ve většině případů je dobrý zrak hnacím motorem pro motorický vývoj. Jednoduše řečeno: dítě zahlédne líbivou hračku a chce se k ní dostat.

Autor: Mgr. Lucie Hladká

Něco málo o Lucii:

„Vždy jsem chtěla pracovat s dětmi. Jako malá jsem vozila sousedkám kočárky, ve školce jsem tvrdila, že budu učitelkou ve školce, ve škole jsem mluvila o učitelce ve škole. Při studiu fyzioterapie se propojil můj zájem o zdravotnictví s láskou ke sportu a opět jsem měla nejraději praxe na dětském oddělení. Na něj jsem se ale bohužel po škole nedostala, fyzioterapeutů bylo všude spousta. Můj velký sen mi znovu připomněly mé dcery – dvojčata, které se narodily jako extrémně nedonošené na 25+2 tt. V inkubátoru si prošly téměř vším, co se tam dá zažít a já se stala maminkou ze dne na den absolutně nepřipravená. S pohybovým vývojem mých dcer mi pomáhali lékaři, fyzioterapeuti, neurolog, psycholog, kardiolog… a tehdy jsem si slíbila, že další dítě si provedu motorickým vývojem sama. To jsem si nakonec splnila nejen u své třetí dcery, ale již u spousty dalších dětiček. S dětmi pracuji 14 let.“